Žít život teď a tady – otřepaná fráze nebo nutnost?

Slyšíme to všude kolem sebe. Koučové to radí svým klientům. Ve většině seberozvojových knih je tomu věnována alespoň jedna kapitola. A skoro to vypadá, že se bez toho vlastně nedá žít. Alespoň ne vyrovnaně a s úspěchem. Kdo chce být šťastný, musí žít v přítomném okamžiku.

Má to ale i jinou podobu. „Posloucháš mě?“ ptá se maminka svého zasněného dítěte. „Dělejte to, co po Vás právě chci!“ přikazuje šéf svému podřízenému.

A to mě přivádí k zamyšlení: „Je bytí tady a teď nezbytné pro náš vývoj?“ Pokud bych občas neuletěla, dostala bych se tam, kde teď jsem? Pokud občas pustím své myšlenky z řetězu, mohou mi přinést cenné rady, vhledy a pochopení.

Pokud bych nenechala mé myšlenky se toulat, stěží bych napsala tento článek. A ten píšu tady a teď. V tomto okamžiku.

Vše je o zaměření pozornosti

Dávám svou pozornost psaní tohoto článku a moje okřídlené myšlenky mě vedou k cíli – k napsání článku. Nepřemýšlím o tom, co uvařím dětem k večeři, ani zda jsem dnes vyluxovala. Jsem soustředěná na svůj cíl, tedy na to, co bude.

Sama momentálně prožívám myšlenkové bouře. Myšlenky mi víří a dělají si, co chtějí, a já si uvědomuju, že je vůbec neovládám. A že ten život tady a teď se mi vůbec nedaří žít. Že se prostě jen děje.

A tak se tomu poddávám, nemá smysl s tím bojovat. Píšu svůj první článek na svém prvním webu a jsem napnutá, co na to čtenář. Nevytvářím si v hlavě možné scénáře. Jen doufám, že se bude líbit, že zaujme. A to mě vede k tomu, co je reálně teď.

Ležím v posteli. Zprava mám svého nejmladšího syna a zleva chrupká můj manžel. Jsem teď a tady, a je mi hezky.

Čert aby se v tom vyznal, že?

Někdy jsem teď a tady, a je to dobře, a jindy nejsem teď a tady, a taky je to dobře

A jak z toho teď ven?

Buďme si co nejvíce vědomi sami sebe. Svého těla i svých poletujících myšlenek, které nechejme tvořit. Tvořit naši realitu. Protože jak žijeme, o čem přemýšlíme, to jsme. Každý chce žít v hojnosti a ve zdraví. Ale ne každý si to svým životem tvoří.

Být přítomný znamená být vědomý. Vědomý si sám sebe, svých pocitů, přesvědčení, svých potřeb, vědomý si svého těla, a vědomě s ním zacházet. Žít život tak, jak chci já a nikomu se nemuset zodpovídat ze svých činů ani myšlenek. Být přítomný znamená být zodpovědný sám za sebe, za svůj život.

A pokud se to vždy nedaří? Nevadí. Vím, že v tuto chvíli to tak má být, a že je to jen na pár minut/hodin/dnů…, dokud mě myšlenky nezavezou o pár pater výš, kde jim zase budu moct dát směr a přitáhnout je zpět k sobě.

Učím lidi, jak za pomoci intuitivního pohybu pracovat se svými emocemi a rozvíjet své schopnosti a talenty. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře
  1. Eliška napsal:

    Hezky napsané, člověk by na sebe neměl být tak přísný 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.