Když kniha mluví…

Miluju knihy. Už od dětství. Nejšťastnější jsem, když jich mám hodně. To je pak umísťuju do knihovničky na to správné místo, různě přeskládávám a třídím. Dotýkám se jich, otvírám je, listuju v nich a pročítám úryvky. Miluju jejich vůni, když jsou nové, a moje čichové buňky si užívají tu slast.

Vlastně jsem takový sběratel.

Žel dříve, knihy, které bývaly v mé sbírce, jsem četla málokdy. Nebyl čas…

A jak tak život šel a střídaly se zájmy, já sbírala knihy různých žánrů a témat. Se stále stejným scénářem: osahat, očichat a ochutnat.

To se změnilo s příchodem mých dětí. Kromě knih o výchově a seberozvoji jsem začala číst (jak jinak, že? 🙂 ) dětské knihy.

A objevila jsem, a neustále objevuju, poklady!

Tolik moudra, co se v knihách pro děti skrývá, nikde jinde nenajdete! Nenásilně a srozumitelnou formou jsou dětem předkládány rady do života a návody na štěstí, nastiňovány problémy s jejich možnými řešeními, ukazována hloubka i jednoduchost života zároveň, aniž by se někdo pozastavil nad tím, že by to mohlo být v rozporu.

Dětské knihy jsou plné inspirace na šťastný a úspěšný život, že by se z nich mohli učit leckteří dospělí. Pokud by to pro ně ovšem nebylo příliš jednoduché nebo dětinské. Dospělí se totiž vyznačují potřebou věci zesložiťovat nebo banalizovat, z vlastních malých problémů dělat velké a z dětských velkých problémů žádné. Dělají z komára velblouda a z velblouda vzduch… Ale to už jsme někde jinde.

Podstatné je, že knihy mají duši. A zvlášť duše dětských knih jsou pozoruhodné svým rozsahem a hloubkou.

Jsou to děti, které nám ukazují život v celé své jedinečnosti, čistotě a kráse. Jsou upřímné a na nic si nehrají, co prožívají navenek, cítí i uvnitř.

Kéž bychom se všichni, alespoň někdy, dokázali chovat jako děti, bezprostředně, s dětskou hravostí, nadšením, bez přetvářky…

Učme se od dětí, neboť jsou to ony, kdo se učí od nás…

Učím lidi, jak za pomoci intuitivního pohybu pracovat se svými emocemi a rozvíjet své schopnosti a talenty. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře
  1. l napsal:

    Taky miluju naše dětské knihy na dobrou noc! x-) Jsou tak něžné…

  2. Katka napsal:

    Úplně jsem se v článku poznala. U nás zrovna vede před spaním Modrý Poťouch 🙂

  3. Iveta napsal:

    Já se díky svému malému synkovi k dětským knížkám právě vracím. Je fajn, že je z čeho vybírat a že knihy jsou stále součástí našeho živoat, i když jim mnozí již před lety předpovídali zánik.

  4. Taky miluju vůni knih ❤ starší dcerka čte ráda, ale hrozně mě mrzí, že mladší tříletá zatím čtení odmítá. Má poruchu řeči a čtení a vyprávění příběhů jí zatím vadí. Doufám, že se to brzy změní.

  5. Kristýna napsal:

    Krásný článek! Naštěstí má dcera knihy miluje, tak si tuto radost mohu užívat s ní 😉 O čtyřech flétničkách máme taky 🙂

    • Anna Buňková napsal:

      Děkuju Týnko! 🙂 Jako vše, co se děti učí od nás rodičů, se učí i naší lásce ke knihám. Tyto knihy doporučuju všechny! Přeju krásné chvíle při společném čtení. 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.