Jak nás ovlivňují naši předkové a jejich životy

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak moc nás ovlivňují naši předkové? Jak to, co prožili oni, ovlivňuje to, jak žijeme my, jaké je naše prožívání a chování?

Ne? Já to dlouho také nevnímala. Dokud jsem se jim nepřiblížila v tanci.

Nerozumíte? Pokusím se to vysvětlit.

Pro začátek si vezměte své rodiče.

Ať chceme nebo nechceme, přejímáme nejen jejich fyzickou podobu, ale i psychické zvláštnosti. Často se stává, že chování, které jsme jako děti u rodičů nenáviděli, v dospělosti sami opakujeme. Proč? Protože si neseme v sobě jejich zranění, protože jejich bolesti se projektují do nás. Jejich zkušenosti se stávají našimi zkušenostmi, i když jsme se s nimi sami dříve nesetkali.

Děti se zprvu vymezují proti těmto vlivům. Zkušenosti rodičů odmítají, chrání se tak před brzkým dospěním. Touží vést vlastní životy nezatížené rodinnými vazbami, aby se ochránili před bolestí svých předků, která je stejně sama dříve či později dostihne.

Uvedu příklady:

  • Pokud například náš dědeček zemřel ve válce při ostřelování, v nás to může zanechat pocit strachu z požáru nebo nás může děsit hluk stíhaček či ohňostroje.
  • Jestliže máme panický strach z pavouků, pravděpodobně se jakýsi náš předek setkal v tváří v tvář s pavouky. Ať už na něj zaútočil nějaký chlupatý jedovatý pavouk, nebo se kupříkladu ve vězení střetl s velkým množstvím těchto malých, byť neškodných tvorů.

A jak to bylo se mnou a tím tancem?

Já jsem v hlubokém extatickém tanci pocítila nenávist k mužům jakožto k těm, kdo způsobují bolest ženám. Mé roztříštěné vědomí vidělo muže znásilňující ženy, přičemž děti byly svědky těchto hrůz. Při následném pročišťování této situace jsem se sama stala jedním z těchto mužů… Celý příběh si můžete přečíst tady.

Mnohé jsem díky tomuto vhledu pochopila. A odpustila. Mužům. Sobě. Svým slabostem…

Je proto nutné přetnout pouto, kterým jsme s předky provázaní. Odpustit sami sobě. Odpustit předkům. Poděkovat za život a vědomě ukončit tu linii bolesti, která se započala už velmi dávno.

Musíme zastavit tu vlnu nedorozumění a omylů, abychom to nepřenášeli dál, na naše děti.

My už víme, co máme dělat!

Všechny bolesti našich předků ale pravděpodobně v tomto životě vyřešit nedokážeme, je však naší povinností, z lásky k našim dětem i k celé planetě, se o to snažit. Neděláme to jen pro sebe, ale pro dlouhou linii našich potomků, potomků planety Země!

A když se nám vždy nebude dařit? Neobviňujme se! Jsme jenom lidi. 🙂

S láskou

Anny

Učím lidi, jak za pomoci intuitivního pohybu pracovat se svými emocemi a rozvíjet své schopnosti a talenty. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.